Tipy na výlety v Turecku: Pamukkale a Hierapolis

Ledové království pod tureckým sluncem

Když jsem viděla první fotky Pamukkale, chvíli jsem si musela před modrým světlem monitoru promnout své ještě modřejší kruhy pod očima, jestli se mi to náhodou nezdá. Nebyla jsem si jistá, jestli mi z té Elzy, co mám doma na každém kroku, už definitivně nezamrzlo vedení. Že je v Turecku možné skoro cokoli, už dobře vím, ale takové arktické pláně nedaleko od Turecké riviéry jsem opravdu nečekala.

Jenže ty svítivě bílé rampouchy, které přetékají z kaskádovitých teras, nejsou z ledu. A nejsou to rampouchy, ale travertinové stalaktity prohřívané nejen sluncem, ale také teplými termálními prameny.

Dojem z fotek se pak ani zdaleka nevyrovná tomu, když stojím u nich a mohu si je konečně prohlédnout ze všech stran. Intenzivní turecké slunce se odráží od sněžně bílé barvy travertinového svahu a to, co na fotkách vypadalo jako ledová hora, je umístěno uprostřed živé a barevné turecké přírody.

Výlet na Pamukkale, neboli Bavlněný hrad

Pokud vyrazíte na dovolenou do Antalye, určitě doporučuji si sem udělat výlet, i když cesta není zrovna krátká nejen z Antalye, ale ani z Bodrumu či Izmiru. Naštěstí už mě mé šediny naučily trpělivosti a vím, že někdy za pravým zázrakem musí vést dlouhá cesta. Ale to vůbec nevadí, zejména když ji trávíte v klimatizovaném minibusu.

Ze stejnojmenného města se přibližujeme k bílému kaskádovitému svahu s modrými bazény, které se utvářely po tisíciletí, kdy jimi stékala voda minerálních pramenů plná vápníku, z jehož usazenin pak vznikl travertin. Ten je svým složením vápenci velmi podobný až na svou pórovitou strukturu. Je málo míst, kde jej vidíme v takovém množství a navíc v rámci přirozeného skalního útvaru, jako právě v Pamukkale. Antičtí stavitelé ho využívali velmi rádi a důkazem toho je například římské Koloseum.

Soustavou jezírek protéká a zase zpět vyvěrá dešťová voda, ohřátá od vulkanické pemzy a obohacená o vápník a léčivé minerální látky. A díky přibývání dalších usazenin se podoba teras stále mění. To mě na Pamukkale fascinuje asi nejvíc, že tu tento svah stojí stovky, ba tisíce let, a přesto je stále nový.

Jediné, co mi trochu kazí radost, je fakt, že to tak nemusí být navždy. I když se tahle přírodní památka tvořila po tisíce let, zmizet může rychleji, než se nadějeme.

Klimatické změny se totiž nevyhýbají ani takovým přírodním unikátům a úbytek vody způsobuje, že řada z vápencových jezírek ztrácí svou bílou barvu, svou krásu a jedinečnost, a pokud se nestane zázrak, hrozí jim zánik. Obávám se ale, že příroda svou kapacitu zázraků vyčerpala, když tyto skvosty tvořila, a těžko říct, zda jí zbyla ještě nějaká rezerva, aby je zachránila před člověkem.

Z Pamukkale do Hierapolis

Že jsou zdejší termální prameny plné léčivých látek, věděli už lidé ve starověku a první stopy po osídlení sahají až do druhého tisíciletí. Většina dochovaných památek pochází ze římského období (3. století př. n. l.), kdy tu vzniklo lázeňské město Hierapolis, a když vyjdeme po vápencovém svahu nahoru, dostaneme se k jeho rozvalinám.

Celý areál od severní části k jižní je dlouhý asi 3 kilometry a nechali jsme si na něj raději 4 hodiny. Vstupujeme severním vchodem a jako první procházíme pod Domiciánovým obloukem. Projdeme "Sloupovou” ulicí, nazvanou podle sloupů, které ji lemují, pak další bránou, která v byzantských dobách chránila vstup do města (především před útoky arabských nájezdníků), kolem baziliky, až dojdeme k hlavní kolonádě a památkám, které jsou pro návštěvníky hlavním lákadlem.

Mezi ně patří Apollonův chrám či fontána Nymf, která sloužila nejen jako svatyně, ale také rozváděla vodu do města. Hlavní atrakcí a dominantou je pak římský Amfiteátr z travertinu uprostřed kopců a Nekropole - bývalé pohřebiště, kde se nachází víc jak 1000 hrobek a které nám ukazuje, jak hlubokou úctu měli naši předkové ke svým mrtvým.

Komplex římských lázní je dosud skvěle dochovaný, včetně knihovny, a dokonce jsou tu funkční antické bazény, zvané též Kleopatřiny bazény, kde se koupala slavná egyptská královna a díky jejich zázračné moci byla údajně tak krásná. Nyní si v nich můžete zaplavat i vy, a trochu se tak přiblížit tomu, jak si na území moderního Turecka žili staří Římané. Já jsem to vyzkoušela a teď už jsem jen zvědavá, jestli mýtus o Kleopatřině kráse bude fungovat.