Symi je malebný ostrůvek severně od Rhodosu, který je proslulý pastelově zbarvenými domky, klidnou atmosférou a historií spojenou s rybolovem, loďařstvím a lovem mořských hub. A protože jsem Rhodos prochodil křížem krážem, o dalším cíli mé cesty nebylo pochyb. Hned ráno jsem vyrazil do přístavu Mandraki, odkud odplouvá většina lodí směřujících na Symi. Lodní společnosti nabízejí různé typy přepravy – od rychlých katamaránů až po pomalejší trajekty, které nabízí možnost vychutnat si pohupování ve vlnách po delší dobu.
Přístav Mandraki je ráno překvapivě rušný. Je tu několik lodních společností, které nabízejí výlety na Symi, takže lístek můžete s klidem řešit až na místě. Vybírám si jednu z rychlejších lodí, protože chci na ostrově strávit co nejvíce času. Plavba i tak trvá přibližně hodinu a půl a cestou mám možnost obdivovat pobřeží Rhodosu, jeho skály a tyrkysové moře.
Hlavní město ostrova se dělí na dvě hlavní části, historickou která leží na úpatí kopce hned na pobřeží a klidnější, téměř až vesnickou, která se nachází nad ní. Barevné domy stoupající do svahu působí jako z jiného světa, všude je cítit vůni moře a na všudypřítomných rybářských loďkách jsou položené rybářské sítě, jako kdyby si právě vychutnávaly polední siestu. Procházím se podél nábřeží, kde jsou kavárny, taverny a obchůdky s mořskými houbami, suvenýrami a tradičními produkty. První zastávka? No samozřejmě malá tavernička s vyhlídkou na zátoku, kde si dávám frappé a sleduji, jak skupinky turistů svou hlasitou družností víří jinak opravdu pomalý život městečka. Dopíjím, a ještě chvíli pozoruji rybáře, jak se na svých malých loďkách líně pohupují na hladině moře, ale pak už se vydávám na průzkum města.
Nejprve si vybírám cestu k slavné hodinové věži a pokračuji na horní část města, odkud se nabízí fantastický výhled na celou zátoku.
Po cestě se zastavuji v taverně, kde ochutnávám jednu ze specialit ostrova – smažené symijské krevetky. Symijské krevety jsou drobné a obzvláště chutné krevety, které nenajdete nikde jinde než ve vodách kolem ostrova Symi. Jsou proslulé svou jemnou, sladkou chutí a tím, že jsou oproti ostatním druhům krevet opravdu maličké. Nejčastěji se smaží celé (včetně skořápek) na olivovém oleji, což je činí křupavými a snadno konzumovatelnými bez loupání. Obvykle se podávají jako předkrm (meze), doplněné plátky citronu a někdy lehce posypané mořskou solí. Přesně tak si je dopřávám i já, a musím říct, že mi jakožto velkému milovníkovi krevet budou tyto malé potvůrky doma opravdu chybět.
Dalším cílem mých cest je slavný klášter Panormitis, který se nachází na jihu ostrova. Je zasvěcen archandělovi Michaelovi, ochránci námořníků, a je hlavní poutním místem Symi. Do kláštera se lze dostat lodí nebo autobusem, a já samozřejmě volím loď. Plujeme kolem útesů a malých zátok, slunce pálí a já si krátím čas tím, že pozoruji, jak se v průzračné vodě pod námi prohánějí hejna třpytivých rybek.
Klášter je krásně udržovaný, s ikonami a původními freskami. Místní věří, že archanděl Michael zde koná zázraky, a poutníci zde nechávají dary v podobě malých modelů lodí v naději, že jejich přání budou splněna. Mrzí mě, že jsem o zvyku dopředu nevěděl, a modely lodiček obvykle jen tak po kapsách nenosím, takže této jedinečné příležitosti nemohu využít.
Po prohlídce kláštera se vydávám na pláž Marathounda, kde si společně s dalšími turisty (v sezóně si zde příliš klidu a samoty neužijete, je to opravdu velmi populární místo) užívám slunce, jemný písek a průzračné vody Egejského moře. Tady se pár hodin snadno ztratí jako ta nejmenší vlnka v moři.
Další cíl mé cesty je horní část hlavního města Chori, Ano Symi. Cesta po kamenných schodech Kali Strata je trochu náročnější, ale stojí za to. Vrchní část města má klidnou vesnickou atmosféru a život zde plyne v tempu, které si asi představíte při vyslovení slova Řecko. Procházím kolem starých domů, malých taveren a místních pekáren, kde si kupuji opravdu vynikající sladký koláč bougatsa.
Večer se vracím do Chori Symi, kde se promenáda kolem přístavu naplňuje lidmi. Sedám si do taverny a pozoruji, jak se město pomalu uklidňuje po celodenním ruchu.
Ostrov Symi už dávno není téměř neobjeveným místem, kam zabrousí jen ročně jen pár cestovatelů. Je to však místo, kde i skrze davy turistů stále prosvítá kouzlo pravé řecké duše. Když jsem kráčel po rušných ale úzkých uličkách lemovaných kavárnami a obchůdky, připadal jsem si jako součást živé mozaiky, kde se starý pomalý svět setkává s tím novým, plným komerce, Instagramu a rychlých prožitků.
Na místech, jako je ostrov Symi, mě vždy ještě více dochází, jak velký vliv má (nejen) při cestování vnitřní nastavení.
Chci se soustředit na zástupy turistů, nebo na krásu sluncem vybělených fasád budov, které vypadaly dost možná úplně stejně i před 200 lety? Chci žehrat na to, že než najdu volné místo v restauraci, kde bych si mohl užít sklenku vína s pěkným výhledem, musím obejít několik podniků, nebo to beru jako příležitost objevit klenoty, které bych dost možná jinak úplně minul?
Takové otázky mě napadají, když má loď vyplouvá z přístavu v Yialosu a její příď si začíná razit cestu mořskými vlnami, zatímco míří zpět k rhodoskému pobřeží. Moderní svět má tendence zrychlovat snad všechny sféry našich životů včetně samotného našeho vnímání, takže se může snadno stát, že leccos přehlédneme. Tak si na to dejte pozor, ať vám třeba během vaší dovolené s Coral Travel CZ něco neuteče!