Vstávám bez budíku, jen chvíli po východu slunce, tak moc se těším. Dnes mě totiž čeká cesta do Knossu – místa, které jsem si přál vidět vlastně od dětství, samozřejmě hlavně proto, že zde podle legend v podzemním labyrintu přebýval bájný Minotaurus. A i kdyby tomu tak náhodou nebylo, samotná minojská civilizace je dostatečně fascinující i bez svých pověstí a mýtů.
Ještě než se vydám na snídani, vyhlédnu z okna svého pokoje v hotelu v Heraklionu. Obrysy lodí se v ranním oparu sotva rýsují na obzoru, ale paprsky slunce už pěkně hřejí a lákají mě do krásného krétského rána. Těší mě myšlenka, že do Knossu je to z Heraklionu jen zhruba pět kilometrů, takže nestrávím půl dne na cestě. Na výběr mám hned z několika možností, jak se tam dostat – mohu naskočit na autobus, který jezdí pravidelně z centra města, vzít si taxi nebo si samozřejmě půjčit auto. Po chvíli rozmýšlení se rozhoduji pro autobusovou linku číslo 2, která přeci jen vyjde nejlevněji. Z okna sleduji, jak se mezi moderními heraklionskými domy sem tam objeví starobylé hradby či benátské pevnosti, které připomínají, že tohle město má za sebou dlouhou a dramatickou historii.
Po dvaceti minutách autobus zastavuje přímo před vstupem do archeologického areálu. Už z dálky vidím ikonické červené sloupy paláce. Kupuji si vstupenku a procházím branou. Ač je teprve chvíli po 8. hodině, ani zdaleka tu nejsem sám. Pokud se i vy na své dovolené na Krétě rozhodnete vydat se na výlet do Knossu, určitě vám doporučuji si také přivstat.
Palác je rozlehlý a svým rozvržením trochu připomíná bludiště. To, které známe ze slavné pověsti o Mínotaurovi, se však mělo nacházet v podzemí pod chrámem, a archeologové jeho existenci zatím nepotvrdili. Procházím širokým centrálním nádvořím, kde kdysi probíhaly slavnosti a důležité ceremonie. Archeologové se domnívají, že zde mohlo docházet i ke slavným rituálním skokům přes býka, které jsou zachycené na freskách. I tento střípek svědčí o tom, že býk hrál v kultuře starověkých Mínojců důležitou roli.
Legenda o Minotaurovi
Kdysi dávno vládl na Krétě mocný král Mínós. Jednoho dne se modlil k bohu Poseidónovi, a ten mu poslal znamení – přímo z moře vystoupil nádherný bílý býk, kterého měl obětovat - jaká je v tom logika, na to se budete muset zeptat nějakého Řeka, a ani tak není jisté, že pro vás bude mít uspokojivou odpověď. Každopádně když Mínós uviděl toto majestátní zvíře, rozhodl se si býka ponechat a místo něj obětovat jiného. Poseidón se rozzlobil a jako trest učinil, že Minósova manželka, královna Pásifaé, se do býka zamilovala. S pomocí vynálezce Daidala dala vzniknout nestvůře – Minotaurovi, napůl člověku, napůl býku. Raději se neptejte jak.
Minotaurus byl však krvežíznivý a nezkrotný, proto ho Minós nechal uvěznit v obrovském labyrintu, který pro něj vybudoval opět Daidalos. Každý rok musely Atény, poražené v boji proti Krétě, poslat sedm mladých chlapců a sedm dívek, aby byli Minotaurovi obětováni. Tyto roky krutosti trvaly až do dne, kdy se do labyrintu vydal hrdina Théseus, athénský princ.
Jak už to tak bývá, za každým úspěšným mužem, stojí milující žena, a Théseus nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou. Princezna Ariadna, Minósova dcera, se do něj zamilovala, a věnovala mu kouzelnou nit. Tu Théseus postupně při své cestě do labyrintu postupně rozmotával, aby se v labyrintu neztratil, a naopak snadno našel cestu zpět. Potom už stačilo „jen“ porazit Mínótaura, což se mu po napínavém boji i podařilo, a se svou milou Ariadnou uprchl z ostrova.
Tento příběh je i dnes jednou z nejznámějších řeckých legend, a Knossos, jehož historie je stejně tajemná a spletitá, jako jeho architektonické ztvárnění, které dodnes vyvolává dojem skutečného labyrintu.