Proč se někdo, kdo miluje především historii a přírodu, vypraví zrovna do Dubaje, ptáte se možná. Toto město, které se teprve během posledních několika desítek let jako fata morgana zjevilo v poušti Rub al-Chálí, je naopak synonymem moderního luxusu a téměř až pomníkem triumfu lidstva nad nehostinností přírody.
Důvod je vlastně celkem prozaický - úplně si netykám s výškami. Vlastně by se dalo říct, že ve mně probouzí nebetyčnou (haha) hrůzu. Ale protože žijeme velmi pravděpodobně jen jednou, rozhodl jsem se už před mnoha lety, že se tímto mým handicapem nenechám zejména na svých cestovatelských dobrodružstvích nijak zvlášť omezovat. I v rámci tohoto rozhodnutí jsem se rozhodl, že se na zájezd do Dubaje vypravím a navštívím mimo jiné i Budž Chalífu, tedy Chalífovu věž, nejvyšší budovu celého světa.
Přistál jsem v Dubaji brzy ráno. Slunce se teprve škrábalo na obzor, ale už tehdy mi bylo jasné, že mě čeká den plný překvapení a spousta cestovatelských “poprvé”. Burdž Chalífa je ze zřejmých důvodů vidět už z dálky, nad tímto působivým městem se tyčí babylonská věž a moje hlava chvíli nebyla úplně s to představit si její skutečnou výšku. Pnula se totiž vysoko nad ostatními mrakodrapy, které by samy o sobě pořád patřily k některým z nejvyšších budov, které jsem na svých cestách kdy uviděl. Jak jsem se k ní blížil, cítil jsem směs vzrušení a respektu. Tohle není jen budova. Je to monument lidských možností. Nevyvolává ve mně stejně posvátný pocit jako pohled na přírodní divy světa, ale spíš směs respektu a lehké úzkosti. Stavba totiž působí, jako kdyby ji neměl na svědomí člověk, ale nějaká jiná, vyspělejší, a od přírody ještě více oddělená civilizace.
Vstup do Burdž Chalífy je v přízemí Dubai Mallu a i ten je zážitkem sám o sobě. Zaujalo mě, jak je celý proces návštěvy tohoto obřího komplexu zorganizovaný do posledního detailu. Od koupě lístků po samotnou jízdu výtahem, který samozřejmě není jen obyčejnou pomalu se pohybující kabinkou, kterou známe z našich budov, ale opravdovým pekelným strojem, který vás doslova vystřelí až do nebes. Během několika málo sekund jsem se ocitl ve 124. patře, kde se nachází slavná vyhlídka At The Top.
Když jsem vystoupil, pohled mě doslova přikoval na místě, a ne jenom proto, že se o mě maličko pokoušela závrať. Město pod námi vypadalo jako malá skládačka a Dubaj, která mi ještě ráno připadala obrovská, najednou vypadala jako miniaturní městský model, který najdete v některých muzeích, ovšem s tím rozdílem, že tady se v dálce táhla nekonečná poušť a někde daleko na obzoru se moře setkávalo s oblohou. Bylo to jako stát na vrcholu světa.
Představte si, že stojíte na plošině, kolem vás sklo, a přímo pod vámi nekonečná hloubka. Bál jsem se, že pohled dolů z plošiny nezvládnu, ale ačkoli jsem měl trochu závrať, ta hloubka pode mnou byla tak abstraktně ohromná, že můj mozek ji vůbec nevyhodnotil jako nebezpečnou, asi jako když se dívám z paluby letadla.
Viděl jsem všechno: ikonický hotel Budrž al-Arab, uměle vytvořený ostrov Palm Jumeirah a rozlehlé duny pouště. A pak ty detaily – drobná auta, která se táhnou po širokých dálnicích, lidé, kteří vypadají snad ještě menší než mravenci, a stavby, zblízka tak monumentální, odsud byly sotva patrné.
Burj Khalifa jako dobrodružství
Pro mě, jako pro člověka, který miluje spíš hory a přírodu, byla návštěva Burdž Chalífy zvláštním zážitkem. Ani snad nešlo o její úchvatnou výšku nebo o technický výkon, šlo o ten pocit být svědkem něčeho jedinečného, co nemá jinde ve světě obdoby. Burdž Chalífa je symbolem toho, že i v moderním světě je možné zažít dobrodružství – jiné, než normálně vyhledávám, a přece jen možná maličko skličující, ale přesto nezapomenutelné.
Tak co, vydáte se do kouzelní Dubaje i vy? Třeba s cestovní kanceláří Coral Travel!
