Výlet do města Phaselis: Kouzlo antiky v lůně přírody

Sedím na oblázkové pláži v zátoce malého poloostrova, kde se nachází ruiny antického města Phaselis. Dívám se na tyrkysové moře omývající příď lodě, která se pohupuje na hladině několik stovek metrů ode mě, kde kdysi kotvily lodě lykijských obchodníků. Za mnou šumí les, ve kterém se již tisíce let skrývá město Phaselis. V jeho kdysi živých ulicích se dnes prohání namísto koňských spřežení jen vítr a zdi kdysi honosných budov se drolí pod tíhou neúprosného času. Tomu říkám dovolená v Turecku!

Jak se dostat do Phaselis?

Phaselis leží v Turecku na pobřeží Středozemního moře, asi 16 km od Kemeru a 58 km od Antalye. Možností, jak se sem dostat, je hned několik. Já jsem vyrazil z Antalye, kde jsem si půjčil skútr – skvělý způsob, jak si užít svobodu a krásy tureckého pobřeží. Cesta po silnici D400 je příjemná, s nádhernými výhledy na moře a borovicové lesy.

Pokud si na skútr netroufáte, lze jet dolmušem (místní minibus) z populárního letoviska Kemeru nebo Antalye směrem na Tekirovu a odtud pěšky asi 2 km. Tyto minibusy odjíždějí z centra Kemeru přibližně každých 15 minut. Hledejte vozidla s nápisem "Tekirova Phaselis" na čelním skle. Pro jistotu se při nástupu zeptejte řidiče: "Phaselis antique, okay?" Některé autobusy staví dokonce přímo u vchodu do areálu, na zastávce Phaselis.

Při plánování návštěvy mějte na paměti, že vstup do areálu je zpoplatněn a otevírací doba je od 8:00 do 19:00.

První dojmy a vstupné

Přijel jsem k bráně národního parku Phaselis, kde jsem v únoru 2025 zaplatil vstupné 220 TL. Vzhledem k poněkud nestabilní turecké měně je však pravděpodobné, že v době vaší návštěvy se bude cena možná i poměrně výrazně lišit. Před vstupem je parkoviště, kde můžete nechat auto nebo v mém případě skútr. Phaselis nepatří mezi turisticky příliš exponovaná místa. Na cizince zde narazíte jen zřídkakdy, místo je však vyhledávaným cílem místních pro rodinné pikniky či romantické procházky v pohádkovém prostředí. Moře je zde krásně čisté, pláže jsou posety sluncem vyhřátými jemnými oblázky a zdejší borovicový les poskytuje příjemný stín a vzduch je naplněn vůní pryskyřice.

Krátký pohled do historie

Phaselis byl založen v 7. století př. n. l. řeckými kolonisty z ostrova Rhodos a rychle se stal jedním z nejvýznamnějších obchodních přístavů na jižním pobřeží Anatolie. Město mělo tři přístavy – severní, centrální a jižní – které mu v době jeho největší slávy zajišťovaly nebývalou prosperitu.

Phaselis byl součástí lýkijské civilizace, ale v turbulentním období středomořské historie se jeho vláda často měnila. Postupně ho ovládali Peršané, Římané a nakonec Byzantinci. Když se centrum obchodu přesunulo jinam, ztrácelo město na významu a nakonec bylo definitivně opuštěno a postupně upadlo v zapomnění.

Agora, lázně, výhledy…

Hned po vstupu do areálu jsem narazil na akvadukt, který kdysi přiváděl vodu do města z hor a na první ze zdejších pláží. Následně jsem se vydal po hlavní ulici, která protíná město od severu k jihu. Ulice je lemována ruinami starověkých obchodů, lázní a dalších veřejných budov, z nichž některé jsou opravdu nebývale zachovalé. Zhruba v polovině cesty je možnost odbočit vlevo a vystoupat po schodech až ke krásnému, byť menšímu divadlu s výhledem na nádhernou okolní krajinu. Phaseliské divadlo bylo postaveno ve 2. století př. n. l. Tehdy se do něj vešlo asi 1500 diváků, ale já jsem tu byl zcela sám. Usedl jsem na nejvyšší stupně kaskádového hlediště a užíval si stejný výhled jako dávní Řekové před tisícovkami let – na vrcholky pohoří Taurus, které se rýsovaly na obzoru daleko přede mnou a nekonečné lesy a kopce jako ze starořeckých legend. Na moře jsem odsud neviděl, ale vzduch byl krásně slaný a když jsem se zaposlouchal, slyšel jsem šum vln, které se v zátoce rozbíjely o kamínky na zdejších oblázkových plážích.

Nedaleko divadla se nachází agora, kde kdysi probíhaly rušné obchody a politická setkání. Dnes je to tiché místo, které přímo vybízí k letnímu pikniku mezi rozvalinami prastarých budov skrytých v chladivém stínů starých borovic. Poblíž jsou pak zbytky římských lázní. Dodnes jsou patrné bazénky i zbytky několika místností – tepidárium, kde se návštěvníci pomalu rozehřívali, a caldarium, kde horká pára sálala přímo z podlahy a stěn. Klenby místností už dávno spadly pod tíhou věků, ale stále bylo jasné, jak důmyslně byla celá stavba provedena. Pod podlahou se nacházel hypokaust, systém, který ohříval vzduch a vodu, a i po staletích byly některé prvky jeho konstrukce patrné. Taková místa mě fascinují zejména tím, jak nás propojují s lidmi dávnověku. Stejně jako my měli rádi čistotu, teplo a klábosení o všem možném během odpoledne stráveném v družném kolektivu přátel. Kdybych se z ničeho nic skutečně přenesl mezi staré Římany, příliš bychom si nerozuměli, ale pohodlí těchto lázní bychom mohli sdílet zcela bez jakýchkoliv nedorozumění.

Phaselis má tři historické přístavy a každý z nich stojí za návštěvu. Severní přístav je nejklidnější, obklopený borovicemi, a právě zde nejčastěji potkáte místní, kteří se rozhodly strávit zde odpoledne během rodinného pikniku. Centrální přístav je srdcem města, kde se kdysi nacházely trhy a honosné administrativní budovy. Jižní přístav je největší a jeho zátoka s průzračnou vodou přímo láká ke koupání. Právě toto místo mi přišlo možná z celého Phaselisu nejkouzelnější. Kromě několika málo hromádek kamení, které naznačují, že i zde kdysi stávaly v minulosti budovy, se zde nedochovaly přímo žádné památky, ale klid, který z této tiché zátoky sálá, byl pro mě osobně možná tou největší místní atrakcí.