Dominikánská republika: Mezi palmami a tyrkysovým oceánem

Pamatuji si to jako dnes. Seděl jsem doma ve svetru, sníh s deštěm se sypal z šedivé oblohy a ťukal na okno, jako by chtěl přijít na návštěvu. Tehdy jsem se rozhodl – musím pryč. Pryč z chladné Evropy, pryč od mrazivých rán a krátkých dnů bez slunce, pryč z půl roku trvajícího listopadu. Chtěl jsem teplo, moře, které má barvu nebe, lehký vítr ve vlasech a rána bez budíku a bez ponožek.

Proč právě Dominikánská republika? Možností bylo hodně – Thajsko, Maledivy, Zanzibar... ale něco mě táhlo právě sem. Možná to byly ty fotky nekonečných pláží lemovaných palmami, možná karibská hudba, která slibovala tanec i bez tanečního parketu, a možná ta pověstná lehkost bytí, kterou "Dominikána" vyzařuje. Místo, kde se neřeší čas, kde je rum levnější než voda a úsměvy místních jsou léčivější než terapie.

První pohlazení Karibiku

Přímo na letišti jsem pocítil tu typickou tropickou vlhkost, která ve mně vždy okamžitě spustí dovolenkový mód. Moje hlava, jindy plná myšlenek, teď vidí jen bílý písek, modré nebe a palmami lemované pláže. Vzduch voněl mořem a exotickými květinami a ačkoli jsem měl před sebou ještě cestu do hotelu, už teď jsem si byl jist, že jsem tu zkrátka a dobře “správně”.

Hotel, ve kterém jsem se ubytoval, CORAL COSTA CARIBE ležíí v letovisku Juan Dolio. Toto menší přímořské letovisko leží na jižním pobřeží Dominikánské republiky, zhruba hodinu cesty od Santo Dominga. Na rozdíl od slavnější Punta Cany tu panuje mnohem klidnější atmosféra, skoro až místní. Žádné obří resorty, žádné přeplněné pláže... jen dlouhé pásy jemného písku, tyrkysové moře a příjemný oceánský vánek. Během pár dní jsem si zamiloval každodenní rytmus: ranní koupání, oběd v některé z místních restaurací s čerstvými rybami, a pak siestu ve stínu palem.

Saona: Místo, kde se čas zastavil

Výlet na ostrov Saona byl pro mě jedním z vrcholů celé dovolené – a upřímně, něco takového by si neměl nechat ujít nikdo, kdo přijede do Dominikánské republiky. Vyrážel jsem brzy ráno z hotelu, cesta vedla směrem na jihovýchod, do přístavu Bayahibe. Už samotná cesta autobusem byla příjemná – kolem nás se střídaly zelené palmy, vesničky s barevnými domky a typický ruch dominikánského rána.

V Bayahibe na mě čekal katamarán, na jehož palubě to žilo už od prvních minut. Hudba hrála, posádka rozdávala welcome drinky z místního třtinového rumu a v očích všech byla vidět radost, že nás čeká den úplně mimo realitu. Ležel jsem na síti mezi trupem lodi a mořem, cítil pod sebou vítr a slaný vzduch a nechával se kolébat Karibikem. A pak – se najednou na obzoru objevila Saona.

Ten pohled se mi vryl do paměti: tyrkysová voda, bělostný písek, palmy sklánějící se nad pláží a žádné známky masové turistiky. Ostrov není běžně obydlený, žije tu jen pár rybářů a z velké části je chráněný jako přírodní rezervace. A přesně tak působí – jako něco nedotčeného, opravdového.

První zastávka byla u přírodní laguny – mělké oblasti uprostřed moře, kde se dá stát po pás ve vodě tak průzračné, že vidíte i detaily mořského dna. Plaval jsem vedle obrovských hvězdic, malých rybek a dokonce jsem zahlédl i mořského ježka. Ta chvíle, kdy jsem měl nad hlavou jen modrou oblohu a pod sebou svět jako z akvária, ve mně vyvolala pocit lehkosti, který jsem dlouho nepoznal.

Po připlutí na samotný ostrov nás čekal oběd na pláži. Servírovali grilovanou rybu, rýži s černými fazolemi, salát z čerstvé zeleniny a samozřejmě – rum tekl proudem. Seděl jsem pod kokosovou palmou, nohy zabořené v písku, v ruce talíř a v hlavě jen jedna myšlenka: tohle je ráj.

Co bylo ale možná ještě silnější než ta krása kolem, byla atmosféra naprostého klidu. Žádný hluk, žádná auta, žádné signály na mobilu. Jen šumění palem, šplouchání moře a smích lidí, kteří stejně jako já zapomněli, kolik je hodin.

Praktický tip: Nezapomeň si vzít opalovací krém s opravdu vysokým faktorem. Slunce je tady intenzivní, zvlášť když jsi celý den ve vodě. A repelent taky neuškodí – večer se mohou objevit mušky.

Cestou zpět jsme jeli rychlým člunem – zážitek úplně jiného druhu. Přes moře jsme se řítili mezi vlnami a celá loď se smála, zpívala a tleskala. Byl to ten typ dne, který neskončí ani návratem na pevninu. Zůstane v tobě, uložený někde hluboko, jako připomínka, že někde na světě opravdu existuje místo, kde čas plyne jinak.

Altos de Chavón: Středověká vesnice uprostřed tropické džungle

O výletu do Altos de Chavón jsem původně ani neuvažoval – přišel jako tip od naší delegátky, která mi s úsměvem řekla, že pokud chci zažít Dominikánu úplně jinak, tohle bych si rozhodně neměl nechat ujít. A nelhala. Ve chvíli, kdy jsem tam vystoupil z auta, jsem měl pocit, že jsem se teleportoval. Ze sluncem rozpálené Karibské pláže rovnou do středověké vesničky na jihu Itálie. A přitom jsem stále byl v srdci tropů.

Altos de Chavón leží vysoko nad stejnojmennou řekou, jen pár minut od města La Romana. Jde o věrnou rekonstrukci středomořské kamenné vesnice, postavenou v 70. letech – ne jako atrakce, ale jako umělecké centrum a živý prostor, kde umělci získají klid a na tvorbu v prostředí, které inspiruje. A právě to je na tom fascinující. Nic tu nepůsobí kýčovitě nebo uměle, ulice jsou dlážděné, fasády oprýskané tak akorát. Místy jsem úplně zapomněl, že jsem v Karibiku, ovšem jen do momentu, kdy jsem se rozhlédl po nezaměnitelně zelené okolní krajině.

Procházel jsem se úzkými uličkami, nahlížel do galerií a dílen místních umělců, obdivoval výhledy na řeku Chavón, která se dole klikatila džunglí jako zelený had. A když jsem dorazil k římskému amfiteátru, nemohl jsem jinak, než se na tu krásu zeširoka usmívat. Ačkoli jsem věděl, že amfiteátr se ve městečku nachází, tak monumentální scénu jsem nečekal. Není se čemu divit, že zde v minulosti koncertovali třeba Sting, Tina Turner, Andrea Bocelli nebo Julio Iglesias.

Pak jsem si sedl do malé kavárny na náměstí, objednal si silné espresso a chvíli jen pozoroval život kolem. Všude byl klid, jen sem tam někdo tiše prošel s fotoaparátem nebo šálkem kávy v ruce. Koupil jsem si tu i pár ručně dělaných suvenýrů – dřevěnou misku a keramickou dlaždici s motivem moře. Obojí stále vonělo hlínou a sluncem.

TIP: Doporučuju naplánovat si návštěvu na pozdní odpoledne. Jakmile začne slunce klesat nad řeku, celá oblast se ponoří do zlatého světla a výhled z terasy na údolí Chavónu je doslova dechberoucí. A pokud máte čas, zajděte si na večeři do jedné z místních restaurací – jídlo je tu výborné a výhled při svíčkách nezapomenutelný.

Santo Domingo: Končím tam, kde to vše začalo

Na úplný závěr svého pobytu jsem si nechal dvoudenní výlet do Santo Dominga, hlavního města Dominikánské republiky. Město má víc než 500 let – je to nejstarší evropské město na americkém kontinentu. A když jsem se procházel jeho Koloniální zónou, pochopil jsem, proč je zapsaná na seznamu UNESCO. Kamenné ulice, oprýskané fasády, starobylé kláštery a barokní kostely... Historie je tu zkrátka živá. Všechno je tu blízko, přehledné a přitom plné zákoutí, ve kterých se člověk rád ztratí.

Jedním z nejsilnějších momentů pro mě byla návštěva Alcázaru de Colón – bývalého sídla Diega Kolumba, syna slavného objevitele. Procházet se po stejných chodbách, po kterých před staletími chodili Španělé, bylo zvláštní. V hlavě se mi mísily obrazy karavel, mořeplavců a starých map. A přitom venku zněla hudba, prodavači nabízeli kokosovou vodu a z vedlejší uličky voněla smažená yuca.

Město má ale nejen historickou tvář, ale i tu velmi živou a současnou. Kolem ulice Calle El Conde, která je pěší zónou a hlavní tepnou Koloniální zóny, to žije – najdete tu malé obchůdky, pouliční hudebníky, umělce prodávající obrazy, stánky s čerstvým ovocem i domácími sladkostmi. Koupil jsem si tu náramek od jedné staré paní, která mi k tomu s úsměvem popřála „bendiciones“ – požehnání.

TIP: Vezměte si pohodlné boty, město je skvělé pro pěší objevování. A hlavně! Neplánujte si přesný program. Santo Domingo se o vás totiž postará.

A večer? Večer jsem zažil tu pravou dominikánskou atmosféru. Zašel jsem do jednoho z barů s živou hudbou. Bachata, merengue, tanec, zpěv, objetí... Nikdo neřešil, jestli umíte kroky – důležitý byl jen rytmus a radost z pohybu. Ani nevím, jak se to stalo, ale domů jsem se vracel až za svítání, s unavenýma nohama lehce ztěžklýma od rumových koktejlů a naprostou spokojeností v duši.

Santo Domingo je zkrátka srdcem celé Dominikány, pulzujícím, hrdým, vášnivým a živým. A přesně tím si mě získalo, a věřím, že si získá i vás!

Co si vzít s sebou a co vědět

• Nezapomeňte na opalovací krém s vysokým faktorem. Slunce tady pálí intenzivně, a to i když je pod mrakem. Máte-li stejně světlou kůži jako já, stačí i jen několik desítek minut pod zamračenou oblohou, a můžete si odnést spáleniny, které vám mohou značně znepříjemnit celý zbytek dovolené.
• Mějte drobné dolary na spropitné. Místní si každého “drobáku” neskonale váží a svůj vděk neváhají projevit svou ještě větší srdečností.
• Voda z kohoutku není pitná, ale v hotelu máte vždy láhve zdarma.
• Zvažte repelent a léky na zažívání – změna prostředí umí překvapit.