Máma na cestách: nejlepší hotely pro rodiny s dětmi ve Španělsku

Když jsme jako mladí byli na našem prvním tripu po Španělsku, ubytování jsme celkem neřešili, zejména proto, že „přes net to jde jednoduše a levně”.

Takže stojíme na okraji Barcelony a chodíme jednou ulicí tam a zpátky a ani jednoho z nás nenapadne, že to pololegální ubytování tím pádem asi nebude v nějakém křiklavě označeném penzionu s vývěsním štítem. Poté sebereme odvahu zazvonit na domovní zvonek a ještě víc odvahy vejít za polonahým Španělem do jinak čistého bytu a pokoje za kuchyní, který býval v minulosti určen pro služebnictvo a který nám vyčlenil. Chvíli jsem si zkoušela představit, jakou formou bude v tomto „podniku” fungovat ta snídaně 8 - 10 AM, kterou jsme měli mít v ceně. Dojde mi to ve chvíli, kdy majitel bytu ukáže na dveře kuchyně a řekne lámanou angličtinou, že tady si od 8 do 10 můžeme snídani udělat.

Ale komu to vadí, když je mu dvacet a přespat tu má nejvýš 2 noci?! A nejspíš ani mým dětem by nevadilo, že se mají sprchovat balenou vodou, kterou si koupíme v samoobsluze a přivezeme metrem na ten vystrkov. Mnohem víc by jim asi vadilo, že byl ten vystrkov dost daleko od moře.

Samozřejmě se s příbytkem let a dětí změnily nejen nároky na ubytování, ale i destinace. Tak se teď při výběru dovolené poohlížím po přívětivějších lokalitách, než jsou velká a přelidněná města. Takže příště nejspíš malebná Costa Brava na katalánském pobřeží.

Ale pokud chcete vidět i tu Barcelonu, dá se vybírat z hezkých hotelů na pobřeží. Na Costa Barcelona je taky řada rodinných rezortů, kde je veškeré zázemí a pohodlí pro rodiny s dětmi a současně se můžete vydat do města. Například Gaudího fantazijní domy hrající všemi barvami či pohádkový park Güell se určitě budou líbit i dětem.

Zimní dovolená na Kanárských ostrovech

A nebo, protože hladina rtuti na teploměru povážlivě klesla, můžeme přemýšlet i o úniku do teplých krajin. A takovou dovču na Kanárech bych si v zimě určitě nechala líbit...

Za uplynulých 39 let mám za sebou ze sedmi ostrovů zatím jen tři. Všechny mají něco společného, a přesto jsou každý jiný. Na Tenerife jsem byla ještě jako dítě, takže mé vzpomínky jsou koncentrované na přeplněné švédské stoly, jaké jsem z dovolených ve Špindlu neznala, a na chuť smažených kalamárů, které jsem jedla poprvé v životě. Na bazén s výhledem na moře. Výlety do míst, které nepřipomínaly nic povědomého. I ponorkovou nemoc rodiny, která je 14 dní pohromadě. Jméno hotelu, ve kterém jsme tenkrát bydleli, už vám nyní neřeknu, ale určitě by se vám líbilo i v Bahia Principe Sunlight San Felipe v Puerto de la Cruz, který je umístěný jen kousek od pláže a současně v exotické zahradě.

Přesto mám ještě lepší vzpomínky na Lanzarote. Možná proto, že odjakživa fandím outsiderům. A Lanzarote je menší, méně známý a ne tolik provařený. Zatímco hotel byl podobně vybavený jako na Tenerife, na ostrově celkově nebylo tolik turistů a výlet lodí na ostrůvek Isla de Lobos, návštěva jeskyní a Smaragdového jezera pak měly úplně jiný náboj. Hlavně národní parky na západním pobřeží ukazují téměř nedotčenou přírodní krásu.

V Las Palmas na severním pobřeží Gran Canaria jsem byla v lednu a musím přiznat, že tam byla hodně zima. Sice teploměry ukazovaly něco kolem 19 stupňů, ale bylo pod mrakem a neustávající vítr pocitovou teplotu ještě snižoval. Většinou jsem tak na sobě nosila nabalené všechno oblečení, co jsem si vzala s sebou. A nebyla to náhoda. V severní části ostrovů Tenerife a Gran Canaria se opravdu drží v zimě oblačnost a bývá tam pak výrazně chladněji než na jihu. A opravdu jsme po cestě z jihu na sever ostrova viděli mohutné mraky, které se nad Las Palmas držely. K zimnímu chladu v severní části přispívají i silné pasátové větry. Na druhou stranu ale dodávají létu na Kanárech příjemné ostrovní klima, takže se tu v letních měsících neupečete.

Zato, když jsme vyjeli na jih, připadali jsme si jako v létě. Moře sice bylo chladnější, ale sluníčko, které se odráží od vln i od bílých přímořských domků, prohřívá jemný písek. Protože mám nohy z dovolené v Las Palmas pěkně zmrzlé, sluníčko na pláži si pekelně užívám. Vůbec mi nevadí, že cesta ze severu trvala hodinu, za tímhle sluníčkem, mořem a teplem, bych klidně jela i dýl a ráda se sem zase vrátím. Taky už vím, že až budu chtít jet v zimě na Gran Canaria, tak určitě na jižní stranu ostrova do letovisek Maspalomas, Playa del Inglés nebo San Agustín. A že je také z čeho vybírat. Paradisus Gran Canaria je sice mimo moje finanční možnosti, ale takový Hotel Suites & Villas By Dunas nebo Bluebay beach club taky neurazí.

Mal(lorsk)ý kousek ráje

A když jsme u těch hotelů a míst ideálních pro rodinnou dovolenou, pak určitě nesmím zapomenout na Mallorcu. Slunnou Mallorcu, jak se rádo píše v brožurách. Na Mallorcu která je poutním místem milovníků tenisu a fanoušků Rafaela Nadala, který se narodil v mallorském městě Manacor a jako světová hvězda tu založil tenisovou akademii, muzeum osobního vybavení a trofejí, včetně interaktivní místnosti se simulátory. Na party Mallorcu, jak se proslavila v mé generaci a kam utíkali tatínci, když si potřebovali od manželky a dětí odpočinout.

Pro mnohé však Mallorca znamená něco úplně jiného. Evropský Karibik s průzračným mořem, který je sice milovaný turisty, ale kde se vždy dají najít místa, kam se schovat před civilizací. Malé modré laguny, kde je absolutní klid a příroda, jakou jsem si doteď mohla malovat jenom v mysli a určitě bych to jednou ráda zkusila i na plátno.

Takže až si zase já budu chtít jet na Mallorcu odpočinout od dětí, určitě je vezmu s sebou. Například v zátoce Cala romantica v oblasti Porto Cristo je hotel s hravým jménem FlipFlop s ubytováním v bungalovech v klidné zeleni a přitom s veškerým pohodlím pro maminku, která cestuje sama s dětmi. Včetně miniklubu s animacemi, kde je určitě na chvilku nechám, abych mohla jít tu zátoku namalovat doopravdy a ne jenom v mysli.