Publikováno: 18. 9. 2024

Pouštní dobrodružství

Tajemná, uhrančivá, magická... Tato slova napadnou leckoho z nás při vyslovení slova poušť. Tato prazvláštní exotická krajina v nás odjakživa probouzí zvědavost a romantickou touhu po objevování světů, které jsou od toho našeho vzdálené jak v prostoru, tak i v čase. Při představě nekonečné pouštní krajiny stačí jen na chvíli zavřít oči a naše myšlenky se ihned rozletí do dálek k velbloudím karavanám, oázám s barevnými beduínskými stany a nocím stráveným pod nebeskou klenbou rozzářenou světlem milionů hvězd
.

Proč vidět poušť?

Domnívám se, že alespoň jednou vidět poušť by mělo být cílem každého, kdo se byť i jen úplně maličko cítí být cestovatelem. Já sám jsem byl v poušti několikrát a musím říct, že jen málokterá krajina ve mně zanechala tak hluboký dojem, jako právě tato. Snad je to díky mým rodičům, kteří mi už odmalička předčítali z Pohádek tisíce a jedné noci, nebo výsledek nekonečných letních prázdnin na chalupě, kdy jsem prošel místní lesy křížem krážem...

Když jsem mnoho let poté poušť poprvé skutečně spatřil, to vždy tušené kouzlo na mě zapůsobilo ještě silněji, než jsem předpokládal. Tehdy jsem si napsal do deníčku:


Přijeli jsme na místo a najednou tam byla. Opravdová poušť - věrtel písku, kopec písku, hora písku… poušť. S velbloudy, dunami, malými dětmi, které je sjížděly na bobech a sluníčkem, které sice hrozilo brzkým zapadnutím, ale pořád krásně hřálo. S pískem jemným jako samet, jako koťátka, jako (občas) láska. Celé to působilo jako fata morgana, jako splněné přání od džina z láhve, jako poklad, který někdo zapomněl ukrýt a on se teď jen tak, jakoby nic, třpytil na slunci.

Nevím co dřív. Ležet na písku a koukat na nebe? Půjčit si boby a sjet dunu? Povídat si se zvědavými místními? Projet se na velbloudu? No ano, samozřejmě, že se jdu projet na velbloudu, co by to bylo za výlet do pouště bez projížďky na velbloudu? Ten, kterého jsem si vybral, se jmenuje Ali a vede ho malý kluk, který se jmenuje také Ali, a dalších tvorů kolem se už raději neptám, abych v tom neměl už definitivní gAlimatyáš.

Jízda trvá asi 10 minut, já bych samozřejmě jel rád dál, ale Ali vyděšeně gestikuluje, že to nejde, že sluníčko brzo dolů z obloha a moc zima, velboud zima, ty zima, Ali zima. Otáčíme se tedy zpátky k okraji pouště, sesedám, dávám Alimu a Alimu pár dolarů a jdu se naplno věnovat válení se po písku, mžourání do stále ještě jasně bílého pouštního slunce a nabírání jemňoučkého písku do dlaní a jeho opětovného propouštění mezi prsty.

Můj zrak však nepřestávají poutat duny, které v dálce lemují obzor, mám pocit, jako by mě hypnotizovaly. Ani si pořádně nevšimnu, že jdu. Pár metrů, desítek metrů, stovek metrů se nořím do té zlatem se třpytící krajiny… Až po několika… desítkách(?) minut si náhle uvědomím, že široko daleko kolem mě není nikdo a nic, jenom písek, vítr, který skoro neslyšně poletuje mezi dunami, a zachvátí mě zvláštní, uhrančivá úzkost – asi z toho, jak ve mně ožívají všechny ty příběhy z knížek mého dětství, z té (zdánlivé?) absence života a z toho nekonečně prázdného prostoru, který se přede mnou otevírá. Jak rád bych tu krajinu zkoumal dál, ponořil se do ní, objevil všechna její tajemství a našel i ten poslední poklad, který skrývá.

Uvědomuji si však, že jsem zcela ztratil pojem o čase a že je docela možné, že mě moji přátelé už hledají. Raději se tedy pomalu vracím zpátky. Akorát včas, protože slunce rychle zapadá a dělá se ta překvapivě intenzivní pouštní zima, o které tak vzrušeně hovořil chlapec Ali…


Do pouště v pohodlí

Můj první pouštní zážitek pochází z Íránu, což je destinace, která přeci jen vyžaduje dobrodružnější povahu. Překrásná poušť na vás však čeká i v Egyptě, ve Spojených arabských emirátech či v Tunisku... A co vše se v pouštích těchto překrásných exotických zemích skrývá?

Tunisko

Severoafrické Tunisko je rájem pro všechny, kteří si chtějí užít výpravy do nádherné přírody a za pradávnou historií. Můžete zde obdivovat ruiny slavného Kartága a pozůstatky tisíce let staré římské kultury, ale nudit se zcela jistě nebudete ani během svého výletu do pouště. Tuniská Sahara totiž láká na tolik přírodních i kulturních pokladů, že se nám sem ani všechny nevejdou! Začněme skutečným světovým unikátem, a to troglodytími vesnicemi Matmata, Tamezret a Toujane

.

Ty tvoří namísto domů do skály vytesané příbytky a při jejich návštěvě jsem si připadal, jako bych se ocitl na jiné planetě. Očividně jsem nebyl jediný, kdo z těchto míst měl podobný pocit - však si Matmata zahrála ve slavných Hvězdných válkách, a to v roli domovské planety Luka Skywalkera Tatooine (ta je mimochodem pojmenována po jiném tuniském městečku - Tatouine). V této filmové sérii si zahrála ještě lokalita, která se ve světě Hvězdných válek nazývala Mos Epsa. Leží mezi dvěma slanými jezery (někde již jen vysušenými solnými pláněmi) Šot al-Džaríd a Šot al-Gharsa a v současné době je opuštěná. I přesto, nebo možná právě proto, rozhodně stojí za vaši pozornost a troufám si tvrdit, že pro fanoušky Hvězdných válek je její návštěva dokonce naprostou nutností. I nefanouškovi (mně) má však zdejší mimozemská atmosféra rozhodně co nabídnout.


Dalším překrásným místem, které jistě stojí za vaši pozornost, je oáza Chebika. Zde můžete relaxovat v překrásném prostředí a obdivovat jedinečnou mozaiku skal, písku, azurové vody a zelených palem, které tvoří zdejší krajinu. Navíc je odtud skvělý výhled na výše zmiňovaný Šot al-Džaríd. Jedná se však o velmi populární místo, takže pokud chcete opravdový klid, je lepší se sem vypravit mimo hlavní sezónu.

 Hlavním městem provincie je
Tozeur, malebné městečko s tradičními budovami z pálených okrových cihel, které je navíc obklopené palmovým hájem. Říká se, že právě odsud pochází ty nejkvalitnější tuniské datle. Určitě doporučuji k ochutnání, případně se mi osvědčily jako originální suvenýr - moje maminka je zbožňuje!

Spojené arabské emiráty

Tou nejzajímavější částí pouště v Emirátech je bezesporu Rub al-Chálí, což by se dalo přeložit jako pustá končina. Ta byla odjakživa z velké části neobývaná, a dokonce i Beduíni, původní obyvatelé SAE, chodili pouze po okraji této nehostinné krajiny. O to působivějším zážitkem je však její návštěva!

Ne nadarmo je
Mleiha, další z úchvatných pouští Spojených arabských emirátů, v současnosti zařazena na čekací listinu seznamu světového dědictví UNESCO.

Důvodem je množství prehistorických muslimských pevností, které se zde nachází. Kromě toho byla i tato poušť dříve domovem Beduínů a bylo zde nalezeno množství archeologických nálezů, které dávají vzpomenout na historii této prastaré kultury. I proto zde bylo zřízeno archeologické centrum Mleiha, v rámci kterého probíhá již od roku 2016 důkladný archeologický průzkum tohoto fascinujícího regionu.

 Další nádhernou pouští je Al Khatim. Ta se nachází mezi
Abú Zabí a úrodným regionem Al Ain a je známá zejména jako vynikající místo pro dovádění na čtyřkolkách, motorkách a v terénních džípech, ale třeba i sandboarding (ano, jako snowboarding, ale na písku). A ty překrásné výhledy z vrcholků dun? Ty jsou doslova snem každého fotografa!

Egypt

Egypt je rozlehlou zemí, a pokud chcete zažít nezapomenutelné pouštní dobrodružství, je třeba dobře se rozmyslet, do které části země se vydáte. Ty nejkrásnější pouštní zážitky na vás čekají poblíž hlavního města Káhiry, kde si můžete užít výlet do Fayoumu. Tam najdete množství archeologických nalezišť a překrásné vádí Al-Hitan

.

Nedaleko Káhiry se nachází i nádherná Bílá poušť (Sahara el Beyda), která kromě bílého písku láká i na jeskyni DžaraKřišťálovou horu a obzvláště krásnou hvězdnou oblohu, díky které zde místní i turisté rádi tráví noc.

Na samotném severu země je pak skutečná perla Egypta, oáza Siwa.

V té si na své přijdou zejména milovníci historie - nachází se zde Hora mrtvých, jedno z nejvýznamnějších pohřebních míst Egypta, kde byly postupně pohřbíváni bohatí Egypťané, Řekové i Římané. Na vrcholku Hory mrtvých se pak tyčí pozůstatky
pevnosti Šálí z 12. století. A aby toho nebylo málo, nachází se zde navíc ještě chrám boha Amona, solná jezírka s blankytně modrou vodou a Kleopatřiny lázně, kde údajně ráda odpočívala nejen slavná egyptská panovnice, ale i Julius Caesar a Marcus Antonius.


I v Egyptě se však samozřejmě můžete vypravit do pouště na čtyřkolkách, v džípu, případně si vyzkoušet oblíbený sport starých Egypťanů - sandboarding!


Tak co? S kým se potkám na některém z pouštních dobrodružství? Těším se na vás!